Zobrazení zdroje stránky Plzeňské povstání (1953)

'''Plzeňské povstání 1. června 1953''' začalo jako protest proti [[Měnová reforma v Československu (1953)|měnové reformě]]. Dělníci postižení znehodnocením úspor a peněz vyplacených před reformou opustili závody a vyšli do centra města. Požadavky na peníze přerostly v požadavky na svobodné volby. Komunistická moc demonstrace potlačila a následně trestala účastníky prostřednictvím soudů, zaměstnavatelů i bytových rozhodnutí.<ref name="prehled">Jakub Šlouf, [https://www.nacr.cz/wp-content/uploads/2024/04/PH_24_2_2016_Slouf.pdf Justiční procesy s účastníky plzeňské revolty 1. června 1953], ''Paginae historiae'' 24/2, 2016, s. 214–228; týž, [https://www.bohemia-online.de/index.php/bohemia/article/download/8121/13185/13247 Protest im Kommunismus: Die Pilsner Revolte vom 1. Juni 1953], ''Bohemia'' 58/1, 2018, s. 78–108.</ref>

Režim, který tvrdil, že vládne jménem dělnické třídy, čelil odporu průmyslových dělníků. Motivy účastníků přitom nebyly jednotné: ekonomické požadavky, odmítání komunistické vlády a kritika z řad členů KSČ se prolínaly. Označení „povstání“ neznamená, že existovalo jednotné vedení s připraveným plánem na převzetí státní moci.

== Ze závodu na náměstí ==

Reforma byla oznámena 30. května a začala platit v pondělí 1. června. Oprávněný občan získal poměr 5:1 jen pro prvních 300 starých korun v hotovosti; zbytek se měnil v poměru 50:1. Nešlo tedy jen o nový název či jednotku. V bývalých Škodových závodech, přejmenovaných na Závody [[Vladimir Iljič Lenin|V. I. Lenina]], se k obavám o úspory přidala nejistota kolem mezd a již vyplacených záloh.<ref name="pochod">Šlouf, ''Justiční procesy'', s. 214–216; týž, ''Protest im Kommunismus'', s. 93–95. Pravidla přepočtu podrobněji v článku [[Měnová reforma v Československu (1953)]].</ref>

Během ranní směny se nekomunističtí dělníci shromažďovali na nádvoří, zatímco komunističtí zaměstnanci byli na stranických schůzích. Jednání s vedením neposkytlo uspokojivou odpověď. Průvody z hlavního závodu a z Doudlevec směřovaly k náměstí Republiky a radnici; přidávali se další obyvatelé. Dav dosáhl několika tisíc lidí.<ref name="pochod"/>

Podle historika Pavla Marka zaznívala hesla „Chceme naše peníze“ a „Chceme svobodné volby“. Demonstranti vnikli na radnici, vyhazovali komunistické portréty a busty a vystavili portrét Edvarda Beneše. Krátce využili městský pouliční rozhlas, než byl vypnut elektrický proud. Jiná část davu vnikla do justičního paláce ve Veleslavínově ulici a pálila spisy. Pokus dostat se ke krajské rozhlasové stanici byl zablokován: pouliční rozhlas a rozhlasová stanice nebyly totožným zařízením.<ref name="marek">Pavel Marek, [https://www.ustrcr.cz/data/pdf/publikace/securitas-imperii/no24/009-034.pdf Protikomunistické demonstrace v Československu v roce 1953], ''Securitas imperii'' 24/1, 2014, s. 24–29; hesla s. 26, radnice a rozhlas s. 26–27 a pozn. 101. Jde o znění doložené prostřednictvím Markovy studie, nikoli o samostatně ověřený zvukový záznam.</ref>

Část účastníků se dopustila násilí a ničení. To však neopravňuje sloučit stávkující, útočníky a pouhé diváky do jediné skupiny spiklenců. Protest neměl jednotné velení ani alternativní vládu schopnou převzít moc v celé zemi.<ref>Marek, s. 24, pozn. 88; Šlouf, ''Justiční procesy'', s. 214–216 a 221–223.</ref>

== Potlačení ==

Kontrolu obnovily jednotky armády, bezpečnosti, Pohraniční a Vnitřní stráže a Lidových milicí. Šlo o československé složky; sovětská vojska do potlačení demonstrací nezasáhla. Prameny popisují vodní proudy, výstražnou střelbu, zatýkání a bití. Do podvečera bylo náměstí vyklizeno a následoval noční zákaz vycházení.<ref name="potlaceni">Marek, s. 24, pozn. 89–90, a s. 27–29; Milan Bárta, [https://www.ustrcr.cz/data/pdf/publikace/securitas-imperii/no24/052-081.pdf Podíl československé Bezpečnosti na přípravě a provedení měnové reformy v roce 1953], ''Securitas imperii'' 24/1, 2014, s. 67.</ref>

Marek uvádí, že při pouličním střetu nebyl nikdo na žádné straně zabit. Tento údaj se vztahuje k samotné konfrontaci, nikoli k pozdějším osudům vězněných osob. Večer komunistická protidemonstrace s úředním souhlasem odstranila sochu Tomáše Garrigua Masaryka z Pomníku národního osvobození.<ref name="potlaceni"/><ref>Marek, s. 28–29, zejména pozn. 111; v podrobnostech mechanismu zničení sochy se jednotlivá líčení liší.</ref>

== Tresty po vyklizení ulic ==

Vyšetřovatelé se pokoušeli sestavit velký veřejný proces, ale nedokázali najít přesvědčivou skupinu organizátorů, kteří by se navzájem znali. Politický sekretariát ÚV KSČ rozhodl 23. června o jednotlivých stíháních. Ve dnech 13.–22. července proběhlo čtrnáct hlavních skupinových procesů a následovalo nejméně 29 dalších individuálních řízení.<ref name="procesy">Šlouf, ''Justiční procesy'', s. 219–222, zejména s. 221, pozn. 35, a s. 222, pozn. 39–40.</ref>

V případech rekonstruovaných Jakubem Šloufem stanulo před soudem 268 obžalovaných:<ref name="pocty">Šlouf, ''Justiční procesy'', s. 224–225 a pozn. 55–56. Jde o doložený soubor těchto řízení, nikoli o celostátní součet všech perzekvovaných.</ref>

{| class="wikitable"
! Výsledek řízení !! Počet osob
|-
| Odsouzeni || 242
|-
| Zproštěni obžaloby || 25
|-
| Řízení zastaveno || 1
|}

Nejvyšší trest, čtrnáct let, dostal Pavel Katera, který se podle obžaloby pokoušel ozbrojit. Jaroslav Treml, jenž vedl delegaci požadující propuštění zadržených, dostal deset let; deset let dostala i dělnice Anežka Zámečková za útoky na milicionáře a komunisty. Nelze však zamlčet obsah obžalob: v Tremlově případě zahrnovaly také návod k vraždě. Výše uloženého trestu navíc není totéž co skutečně odpykaná doba.<ref name="tresty">Šlouf, ''Justiční procesy'', s. 221, pozn. 36, a s. 225, včetně pozdějšího snižování trestů a propouštění.</ref>

Soudy trestaly i pasivní diváky s odůvodněním, že svou přítomností povzbuzovali aktivní účastníky. Odpovědnost se tak mohla odvozovat od přítomnosti v davu místo prokázaného osobního útoku či škody. Uznat skutečné násilí některých demonstrantů neznamená uznat kolektivní vinu všech přítomných.<ref>Šlouf, ''Justiční procesy'', s. 223 a pozn. 46–47, zejména rozsudek 1T 149/1953 z 20. července 1953.</ref>

=== Práce, škola a bydlení ===

Podnikový záznam z 26. srpna, citovaný Šloufem, uvádí v Závodech V. I. Lenina nejméně '''1 127 osob postižených disciplinárními opatřeními''':<ref name="zamestnani">Šlouf, ''Protest im Kommunismus'', s. 103–104, pozn. 101; s odkazem na SOA Plzeň, ZVIL 203 PŘ 1674, záznam pro ředitele z 26. srpna 1953. Šloufova německá studie cituje původní český archivní dokument.</ref>

{| class="wikitable"
! Zaznamenaný postih !! Počet osob
|-
| Propuštění ze zaměstnání || 238
|-
| Přeřazení na horší místo || 467
|-
| Zkrácení dovolené || 258
|-
| Přikázání k brigádám || 28
|-
| Vyloučení z odborů || 136
|}

Studenti ztráceli místa na školách nebo dostávali další kázeňské tresty. Při červnové a červencové akci bylo ze svých bytů násilně vystěhováno '''204 rodin'''. Akce měla z centra odstranit obyvatele označené za nespolehlivé, aby se při dalších demonstracích nespojili s protestujícími. Zasáhla však i loajální obyvatele a nebyla dokončena v zamýšleném rozsahu.<ref>Šlouf, ''Protest im Kommunismus'', s. 104, pozn. 102, s odkazem na Adam Skála, „Pokusy o hromadné vystěhovávání plzeňských obyvatel po roce 1948“, ''Minulostí západočeského kraje'' 47, 2012, s. 187–245.</ref>

Počty odsouzených, zaměstnaneckých postihů a vystěhovaných rodin nelze sečíst jako počty různých osob. Popisují odlišné soubory a mohou se překrývat; rodina navíc není jednotlivec.

== Peníze, závislost a svoboda odporu ==

Domácnost mohla přijít o úspory při reformě, o příjem propuštěním nebo přeřazením a o byt správním rozhodnutím. Státní kontrola nad zaměstnáním a bydlením tak poskytovala další prostředky trestu mimo trestní soudnictví. Závislost na institucích, které finanční ztrátu způsobily, zvyšovala cenu odporu.

Případ proto spojuje [[Peníze|peněžní svobodu]] se svobodou projevu, sdružování a osobní odpovědností. Vláda nejprve změnila majetkové nároky bez souhlasu jejich držitelů a poté stíhala odpor prostředky zasahujícími daleko za výměnu bankovek. Násilí části demonstrantů nečiní z živobytí ostatních oprávněný nástroj kolektivního trestu.

== Související články ==

* [[Měnová reforma v Československu (1953)]]
* [[Peníze]]
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/Plze%C5%88sk%C3%A9_povst%C3%A1n%C3%AD_(1953) Plzeňské povstání (1953) na Wikipedii]

== Reference ==

<references/>

[[en:Plzeň protests of 1953]]
[[fr:Manifestations de Plzeň en 1953]]
[[es:Protestas de Plzeň de 1953]]