Únor 1948
Únor 1948 označuje komunistické převzetí moci v Československu, jehož rozhodujícím dnem byl 25. únor. Prezident Edvard Beneš přijal demisi nekomunistických ministrů a souhlasil s doplněním vlády podle návrhu Klementa Gottwalda. K nátlaku na prezidenta a politické odpůrce patřily ozbrojené Lidové milice, akční výbory a mobilizace prostřednictvím demonstrací a stávky.[1]
Formální úkony pokračovaly i během převratu a po něm. Plánovaná schůze Ústavodárného Národního shromáždění 24. února byla zrušena. Na první popřevratové schůzi 10. března Gottwald tvrdil, že rekonstrukce vlády proběhla „přísně ústavní, demokratickou a parlamentní cestou“. Následovaly rezignace poslanců, změny složení orgánů sněmovny a stíhání či emigrace politických odpůrců.[2]
Moc a právo
Prezidentské jmenování a parlamentní hlasování nejsou samy o sobě důkazem, že nedošlo k donucení nebo k porušení individuálních práv. Z hlediska přirozeného práva je nutné posuzovat obsah jednání: kdo použil sílu, koho zbavil svobody a jak zasáhl do cizího majetku. Dodržení určité formy nemůže ospravedlnit libovolný obsah.
Jedním z nástrojů následné represe se stal zákon č. 247/1948 Sb. o táborech nucené práce. Přijat byl 25. října 1948 a umožnil správní internaci i bez odsouzení za trestný čin.[3] Pozdější měnová reforma roku 1953 a plzeňské povstání ukazují další střet mezi mocí režimu a lidmi, o jejichž práci, úsporách a majetku rozhodoval.
Související články
- Tábory nucené práce
- Přirozené právo
- Měnová reforma v Československu (1953)
- Plzeňské povstání (1953)
- Únor 1948 na Wikipedii
Reference
- ↑ Úřad vlády České republiky, Od převratu do federace 1948–1968.
- ↑ Parlamentní knihovna a Archiv Poslanecké sněmovny, „Osmičková“ výročí I – Únor 1948, 25. února 2018. Klement Gottwald, vládní prohlášení, Ústavodárné Národní shromáždění, 94. schůze, část 2, 10. března 1948.
- ↑ Zákon č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce, zejména § 2 a 3.
