Vladimir Iljič Lenin
Vladimir Iljič Lenin (1870–1924) byl vůdcem bolševiků a prvním předsedou sovětské vlády. Pro libertariánské posouzení jeho politiky je podstatné, jak chápal meze politické moci a vztah mezi legislativou a přirozeným právem.
Moc nevázaná zákony
V polemice Proletářská revoluce a renegát Kautský z roku 1918 Lenin definoval diktaturu takto:
„Diktatura je moc, opírající se přímo o násilí, nevázaná žádnými zákony.“
«Диктатура есть власть, опирающаяся непосредственно на насилие, не связанная никакими законами».
Takové pojetí neomezuje moc ochranou práv jednotlivce. Zbývá otázka, kdo určuje příslušnost k potlačované třídě a jak se člověk proti tomuto zařazení může bránit. Označení vlády za dělnickou samo neposkytuje ochranu konkrétnímu dělníkovi, který s jejími rozhodnutími nesouhlasí.
Teror jako příkaz
V telegramu penzenským komunistům z 11. srpna 1918 Lenin nařídil veřejně oběsit nejméně 100 lidí označených za kulaky, boháče a pijavice, zveřejnit jejich jména, zabavit jim obilí a určit rukojmí. Okolní obyvatelstvo mělo příklad vidět a dostat strach. Jde o příkaz použít teror; samotný dokument však nedokládá počet skutečně provedených poprav.[2]
První pokyn zní:
„Oběsit (bezpodmínečně oběsit, aby to lid viděl) nejméně 100 známých kulaků, boháčů a pijavic.“
Ruský originál:
«Повесить (непременно повесить, дабы народ видел) не меньше 100 заведомых кулаков, богатеев, кровопийцев.»
Dne 17. května 1922 Lenin v dopise lidovému komisaři spravedlnosti Dmitriji Kurskému, k němuž připojil návrh doplnění trestního zákoníku, vymezil úlohu soudů:
„Soud nemá teror odstranit; slibovat to by byl sebeklam nebo klamání druhých. Má jej naopak zásadně zdůvodnit a uzákonit, jasně, bez přetvářky a příkras.“
Ruský originál:
«Суд должен не устранить террор; обещать это было бы самообманом или обманом, а обосновать и узаконить его принципиально, ясно, без фальши и без прикрас.»
Švýcarské socialistické vazby
Během švýcarského exilu Lenin vstoupil do curyšské sociálnědemokratické strany. Hledal stoupence revoluce a vystupoval proti umírněnějším proudům strany.[5]
Curyšský dělnický klub Eintracht pořádal placené přednášky Lenina i dalších socialistických exulantů, mezi nimi Plechanova, Trockého, Martova a Radka.[6]
Při návštěvě švýcarské socialistické delegace u východoněmeckého vůdce Ericha Honeckera v roce 1982 připomněl Helmut Hubacher Leninovo členství ve švýcarské straně. Christoph Blocher v textu "Freiheit statt Sozialismus" popisuje také pozdější spor o závazky týkající se švýcarských úvěrů pro NDR.[7]
Ukrajina a hladomory
Muzeum Holodomoru spojuje Leninova rozhodnutí a pokračující odvoz potravin z Ukrajiny s hladomorem v letech 1921–1923. Ten je třeba odlišovat od Holodomoru z let 1932–1933, který nastal až po Leninově smrti.[8]
Dne 18. května 1921 Lenin napsal Michailu Frunzemu:
„Hlavní otázkou celé sovětské moci, otázkou života a smrti pro nás, je nyní vybrat z Ukrajiny 200–300 milionů pudů.“
Ruský originál:
«Теперь главный вопрос всей Советской власти, вопрос жизни и смерти для нас, — собрать с Украины 200—300 миллионов пудов.»
Šlo o cíl výběru, nikoli o údaj o skutečně získaném množství. Dopis také nařizuje vojenskou kontrolu těžby soli, která měla operaci podpořit.
V důvěrném dopise Molotovovi a politbyru z 19. března 1922, po odporu proti konfiskacím v ruské Šuji, Lenin představil hladomor jako příležitost ke konfiskaci církevních cenností a potlačení odporu. Žádal postupovat s krajní zuřivostí a bezohledností a prosazoval popravy zastřelením, které měly odradit od budoucího odporu.[10]
Dominique Colas zkoumá napětí mezi hlásaným sebeurčením národů a předností, kterou Lenin dával bolševické moci. Označení Lenina za tvůrce Ukrajiny neřeší, zda Ukrajinci mohli tuto moc svobodně odmítnout.[11]
Leninovy závody a plzeňští dělníci
Bývalé Škodovy závody v Plzni nesly roku 1953 název Závody V. I. Lenina. Právě odtud vyšli dělníci při protestech proti měnové reformě. Název připomínající vůdce revoluce dělníky neuchránil před ztrátou úspor, potlačením protestu ani následnými tresty.[12]
Související články
- Plzeňské povstání (1953)
- Měnová reforma v Československu (1953)
- Socializmus
- Vladimir Iljič Lenin na Wikipedii
- Leninův příkaz k věšení na anglické Wikipedii
- Orlando Figes, The War against the ’Kulaks’
- Vlákno o Leninovi a Ukrajině (původní příspěvek; kopie v PDF)
Reference
- ↑ V. I. Lenin, Proletářská revoluce a renegát Kautský, 1918; publikovaný český překlad, Vybrané spisy, sv. II, Svoboda, Praha, 1950; ruský originál, Полное собрание сочинений, sv. 37, s. 245.
- ↑ Ruský originál dopisu z 11. srpna 1918, dokument 137; V. I. Lenin, Telegram to Comrades Kuraev, Bosh, Minkin, and other Penza communists, 11. srpna 1918; anglický překlad Richarda B. Daye s odkazy na snímky dokumentu v Knihovně Kongresu.
- ↑ 11.VIII.1918, № 137. Původní rukopis, Knihovna Kongresu: strana 1; strana 2. Library of Congress, English translation.
- ↑ Dopis D. I. Kurskému, 17. května 1922; ruské sebrané spisy, sv. 45, s. 190. Collected Works, vol. 33, pp. 358–359, Marxists Internet Archive.
- ↑ SWI swissinfo.ch, Lenin and the Swiss non-revolution.
- ↑ Jean-François Fayet, Les révolutionnaires russes et polonais installés en Suisse pendant la Première Guerre mondiale, s. 393.
- ↑ Christoph Blocher, Freiheit statt Sozialismus, duben 2000, kapitola VII, s. 13–14, německý originál; anglický překlad, Freedom not Socialism, s. 16.
- ↑ Národní muzeum Holodomoru, Famine of 21–23, výstava z roku 2018.
- ↑ Dopis M. V. Frunzemu, 18. května 1921; ruské sebrané spisy, sv. 52, s. 196–197. Collected Works, vol. 45, pp. 145–146, Marxists Internet Archive.
- ↑ Lenin, dopis z 19. března 1922, archivní dokument a anglický překlad, Knihovna Kongresu.
- ↑ Dominique Colas, Lénine est-il « l’auteur et l’architecte » de l’Ukraine comme le dit Poutine ?, Sciences Po CERI, duben 2022.
- ↑ Jakub Šlouf, Justiční procesy s účastníky plzeňské revolty 1. června 1953, Paginae historiae 24/2, 2016, s. 214–216 a 221–225.
