Vladimir Iljič Lenin
Vladimir Iljič Lenin (1870–1924) byl vůdcem bolševiků a prvním předsedou sovětské vlády. Pro libertariánské posouzení jeho politiky je podstatné, jak chápal meze politické moci a vztah mezi legislativou a přirozeným právem.
Moc nevázaná zákony
V polemice Proletářská revoluce a renegát Kautský z roku 1918 Lenin definoval diktaturu takto:
„Diktatura je moc, opírající se přímo o násilí, nevázaná žádnými zákony.“
Takové pojetí neomezuje moc ochranou práv jednotlivce. Zbývá otázka, kdo určuje příslušnost k potlačované třídě a jak se člověk proti tomuto zařazení může bránit. Označení vlády za dělnickou samo neposkytuje ochranu konkrétnímu dělníkovi, který s jejími rozhodnutími nesouhlasí.
Teror jako příkaz
V telegramu penzenským komunistům z 11. srpna 1918 Lenin nařídil veřejně oběsit nejméně 100 lidí označených za kulaky, boháče a pijavice, zveřejnit jejich jména, zabavit jim obilí a určit rukojmí. Okolní obyvatelstvo mělo příklad vidět a dostat strach. Jde o příkaz použít teror; samotný dokument však nedokládá počet skutečně provedených poprav.[2]
Švýcarské socialistické vazby
Během švýcarského exilu Lenin vstoupil do curyšské sociálnědemokratické strany. Hledal stoupence revoluce a vystupoval proti umírněnějším proudům strany.[3]
Při návštěvě švýcarské socialistické delegace u východoněmeckého vůdce Ericha Honeckera v roce 1982 připomněl Helmut Hubacher Leninovo členství ve švýcarské straně. Christoph Blocher v textu "La liberté plutôt que le socialisme" popisuje také pozdější spor o závazky týkající se švýcarských úvěrů pro NDR.[4]
Ukrajina a hladomory
Muzeum Holodomoru spojuje Leninova rozhodnutí a pokračující odvoz potravin z Ukrajiny s hladomorem v letech 1921–1923. Ten je třeba odlišovat od Holodomoru z let 1932–1933, který nastal až po Leninově smrti.[5]
Dominique Colas zkoumá napětí mezi hlásaným sebeurčením národů a předností, kterou Lenin dával bolševické moci. Označení Lenina za tvůrce Ukrajiny neřeší, zda Ukrajinci mohli tuto moc svobodně odmítnout.[6]
Leninovy závody a plzeňští dělníci
Bývalé Škodovy závody v Plzni nesly roku 1953 název Závody V. I. Lenina. Právě odtud vyšli dělníci při protestech proti měnové reformě. Název připomínající vůdce revoluce dělníky neuchránil před ztrátou úspor, potlačením protestu ani následnými tresty.[7]
Související články
- Plzeňské povstání (1953)
- Měnová reforma v Československu (1953)
- Socializmus
- Vladimir Iljič Lenin na Wikipedii
- Leninův příkaz k věšení na anglické Wikipedii
- Orlando Figes, The War against the ’Kulaks’
- Vlákno o Leninovi a Ukrajině (původní příspěvek; kopie v PDF)
Reference
- ↑ V. I. Lenin, Proletářská revoluce a renegát Kautský, říjen–listopad 1918, Jak Kautský udělal z Marxe tuctového liberála, české znění v Marxistickém internetovém archivu.
- ↑ V. I. Lenin, Telegram to Comrades Kuraev, Bosh, Minkin, and other Penza communists, 11. srpna 1918; anglický překlad Richarda B. Daye s odkazy na snímky dokumentu v Knihovně Kongresu.
- ↑ SWI swissinfo.ch, Lenin and the Swiss non-revolution.
- ↑ La liberté plutôt que le socialisme, pasáž o delegaci z roku 1982 s dobovými novinovými a archivními odkazy.
- ↑ Národní muzeum Holodomoru, Famine of 21–23, výstava z roku 2018.
- ↑ Dominique Colas, Lénine est-il « l’auteur et l’architecte » de l’Ukraine comme le dit Poutine ?, Sciences Po CERI, duben 2022.
- ↑ Jakub Šlouf, Justiční procesy s účastníky plzeňské revolty 1. června 1953, Paginae historiae 24/2, 2016, s. 214–216 a 221–225.
